Zdá se ti, že kamaráda/ku něco trápí? Chová se jinak než dřív? Není nic lepšího, než se jich zeptat, jestli se něco děje. 

Pokud se ti svěří, je to první krok k tomu, aby se s tím dalo něco dělat. O tom, co s tím dál, si řekneme níže.

Je taky možné, že ti řeknou že se nic neděje, a ukáže se, že to bylo jen pár náročnějších dní a pak se zase věci zklidní. Na tom je fajn, že kamarád/ka vidí, že o něj/ni máš zájem, a že kdyby se v budoucnu něco dělo, může se na tebe obrátit.

Někdy ti ale kamarád/ka může tvrdit, že se nic neděje, ale jeho/její změněné chování trvá dlouho (týdny, případně měsíce). Pak je otázkou, jestli se chová jinak jen tobě (možná se mezi vámi něco stalo a on/ona o tom nedokáže/nechce mluvit) nebo i k ostatním lidem…o tom si také víc níže.

Pokud má kamarád/ka důvěru a svěří se nám, je naděje, že se situace bude dát řešit, protože evidentně umí pojmenovat, co ji/ho trápí, a je schopen/-na o tom mluvit. Je dobré mu/jí dát prostor, vyslechnout bez hodnocení a odsuzování a případně si pak vyjasnit, co by ode mě potřeboval/a. Jestli chce trápení se mnou jen sdílet nebo chce ode mě názor, radu nebo ještě něco jiného. Je dobré brát daný rozhovor jako důvěrný, tzn. pokud o tom kamarád/ka nemluví s nikým jiným, neměli bychom ani my. Výjimkou by byla situace, kdy mě kamarádovy/-činy problémy budou natolik zatěžovat, že se začnu trápit já. O tom si povíme víc níže.

Kromě nehodnotícího vyslechnutí, případně poskytnutí názoru či rady, může být dobré kamarádovi/-ce navrhnout pomoc odbornou nebo alespoň zasvětit do problému někoho dospělého (rodiče nebo jiného příbuzného, učitele/vedoucího kroužku apod.).

Jak postupovat, když má kamarád/ka určitý typ problému, najdete tady na webu v ostatních sekcích…

To, že se ti někdo svěří se svým problémem, neznamená, že jsi zodpovědný/á za jeho řešení. Někdy opravdu stačí jen být přítomný/á, naslouchat, vyjádřit pochopení. Pokud chce kamarád/ka problém nějak řešit, můžeš inspiraci najít v ostatních sekcích zde na webu. Při závažných problémech je dobré se obrátit pro radu k někomu, komu důvěřuje buď kamarád/ka nebo ty.
‍
Někdy můžou být problémy tak komplikované, že nemají jednoduché a rychlé řešení. Jak na to reagovat? Zkus kamarádovi/-ce říct, že je možné, že bude nějakou chvíli trvat, než se věci zlepší, ale vždycky může najít podporu (ať už u tebe nebo jiných), která mu/jí pomůže náročným obdobím projít.

Součástí vztahů a toho, když ti na někom záleží, je určitě i vzájemná pomoc. Ale pomoc by neměla nikdy být v takové míře, že tě to ničí. 

Pomáhat můžeme jen do té míry, do které neubližujeme sami sobě. Někomu to může znít sobecky, ale každý z nás by se měl v první řadě postarat o sebe, protože když zničíme sami sebe, nikomu tím nepomůžeme. Je tedy potřeba znát svoje  hranice a svoje potřeby a postarat se nejdřív o sebe.

Vymezení hranic může být někdy potřeba i vůči kamarádovi/-ce, který s tebou sdílí své trápení. Můžeš mu/jí říct, že chápeš, že se trápí a rád/a ho/ji podpoříš, ale někdy potřebuješ být taky sám/a nebo dělat jiné věci. Když se takto opečuješ, máš pak sílu ho/ji podpořit. Ale když to neuděláš, tu sílu mít nebudeš. Dát sama/samu sebe na první místo a říct to ostatním může být opravdu těžké. Je to ale velmi důležité pro tvé duševní zdraví.

Bohužel se může stát, že kamarád/ka na tobě bude opravdu nezdravě viset. V rámci zachování vlastního duševního zdraví budeš možná muset kontakt omezit/přerušit. Jsou lidé, pro které to je velmi těžké, a trápí se tím, ale v takové situaci neexistuje lepší řešení. Ničemu nepomůže, když se necháš vtáhnout a zničit problémy druhých lidí.

Je pro tebe těžké se v takové situaci zorientovat a nějak smysluplně zareagovat? Není nic lepšího, než si najít podporu i pro sebe (ať už u někoho blízkého nebo odborníka).

Pokud už dopředu víš, že problém tvého kamaráda/-ky je nad tvé síly, není nic čestnějšího a upřímnějšího, než mu/jí to říct. Určitě ho/ji můžeš vyslechnout, ale pak je dobré ho/ji odkázat na někoho dospělého, příp. na odborníka.

Některé situace a problémy v životě mohou být komplikované a nemůžeme čekat rychlé a snadné řešení. Spousta věcí bude taky bohužel mimo tvou moc. Není prostě ve tvých silách každého vždy zachránit. A není k ničemu si to vyčítat. 

Pokud jsi v takovéto komplikované situaci, to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat, aby ses s tím zvládl/a vyrovnat, je najít si pro sebe podporu (ať už u někoho blízkého nebo u odborníka).

Když se kamarád/ka chová delší dobu jinak než dříve a všímá si toho více lidí z okolí, pravděpodobně se něco děje. I tak to ale kamarád/ka může popírat. Někdy může být pro člověka těžké se ve vlastní situaci vyznat a postavit se svým problémům. Můžeš pak třeba popsat, jak situaci vnímáš ty, dát najevo zájem a nabídnout pomoc. Klidně i opakovaně. Ale opatrně. Jen do té míry, kdy to neničí tebe.

Někdy může kamarád/ka sice přiznat, že se něco děje, ale odmítá svou situaci řešit. Pak zase nemůžeš dělat nic víc, než jen občas nabídnout pomoc, případně si o tom promluvit s někým dospělým, kdo by s tím mohl něco udělat. 

Druhého člověka nemůžeš do ničeho donutit. Je potřeba jeho/její rozhodnutí, v tomto případě nic nedělat, respektovat. 

Jedinou výjimkou je případ násilí. Kdyby toto „nicnedělání“ znamenalo, že bude pokračovat, je potřeba zkusit tomu zabránit. Nejlepší je říct o tom někomu dospělému a poradit se. I když bys měl/a jen podezření (na násilí nebo trestný čin) a nebyl/a by sis jistý/a, jak situaci vyhodnotit, nepodceňuj to a s někým si o tom promluv.