Deprese, úzkosti, sebepoškozování a poruchy příjmu potravy jsou projevy duševních poruch, které se mohou objevit i ve tvém okolí. Nějakou duševní poruchu během života totiž prodělá každý čtvrtý až pátý člověk. Je důležité věnovat pozornost několika věcem, které se právě třeba u tvého kamaráda mohou projevit. 

‍Některé z takových varovných signálů mohou být například výrazné hubnutí nebo přibírání, řeči o sebevraždě nebo smrti, rozdávání svých věcí, užívání drog, větší/častá konzumace alkoholu, přejídání nebo problémy se spánkem. Všimnout si můžeš i toho, že už ho nebaví věci, které měl doteď rád. Nebo že se nestará o svůj zevnějšek a je mu jedno, jak vypadá. Stejně tak mu může být jedno prospěch ve škole. 

Důležité je včas kamaráda upozornit na to, že si myslíš, že se něco děje. Duševní poruchy totiž mohou mít i rychlý spád.

Je těžké si připustit, že by člověk mohl mít psychické problémy. Myslí na to, co by o něm asi řekli ostatní, může se za to stydět nebo si myslí, že to prostě zvládne sám. A jít k odborníkovi je pro něj rozhodně ta poslední možnost. 

Je to přesně naopak. Odborník nejlépe dokáže zhodnotit vážnost problému a nabídnout možnosti řešení.. Pokud bys chtěl kamarádovi pomoct tím, že mu doporučíš psychologa nebo psychiatra, můžeš si o tomhle tématu víc přečíst v okně Psychologové.

Stává se, že někdy nevíme, jak na problémy druhých reagovat. A tak máme tendenci od toho buď utéct (kamaráda se začneme stranit, zlehčujeme problém, děláme že není...) anebo hledat rychlé řešení, aby už problém nebyl (dáváme "zaručené" rady, které ale často nefungují - "tak se na to vykašli", "tolik to neřeš", "běž se projít, to ti pomůže" apod).

Nemusíš kamarádův problém umět vyřešit. To nejdůležitější, co pro něj můžeš udělat (pokud na to máš kapacitu), je zaprvé, zůstat s ním v kontaktu (aby se necítil ještě navíc opuštěný) a zadruhé, prostě ho jen vyslechnout. Nehodnotit, nenabízet zaručená rychlá řešení, ale snažit se jeho prožívání buď pochopit nebo alespoň respektovat ("Něco podobnýho se mi stalo, a cítil/a jsem se stejně..." "Ty jo, to zní dost náročně. To mě mrzí, že to tak máš." apod.). Můžeš se ho i zeptat nebo nabídnout podporu: "Co by ti teď pomohlo/co bys potřeboval?" nebo "Když budeš chtít, tak s tebou rád/a pokecám." "Můžeme si spolu jít někdy zaběhat..." apod. Je ale potřeba respektovat, když kamarád nabídku nepřijme, třeba to zrovna není něco, na co má sílu/pomohlo by mu.

Pokud se ale jeho stav nebude lepšit, doporuč mu navštívit odborníka. 

Musíš počítat i s variantou, že kamarád/ka nebude chtít odborníka navštívit. Můžeš mu/jí nabídnout, že půjdeš s ním/ní, aby se necítil/a sám/sana. Pokud ale ani tohle nevyjde, můžeš si schůzku s odborníkem domluvit ty sám/sama. 

I pro kamarády lidí, kteří se trápí, může být situace náročná, a odborník ti může pomoct ji zvládnout. Můžeš se také dozvědět o dalších možnostech, jak k situaci přistoupit, a o svých zjištěních se s kamarádem/kamarádkou podělit. A nebo ho/ji vlastním příkladem k návštěvě odborníka inspirovat. Nikdy ale nemůžeš kamarádovy/kamarádčiny problémy vyřešit za něj/ni a nemá smysl mu/jí něco vnucovat nebo ho/ji do něčeho na sílu tlačit.

Můžeš mu/jí také doporučit jednu z organizací – Linka bezpečí, appka Nepanikař a Linka první psychické pomoci – kam může anonymně zavolat nebo napsat a poradit se se svým problémem.