Deprese, úzkosti, sebepoškozování a poruchy příjmu potravy jsou duševní poruchy, které se mohou objevit i ve tvém okolí. Nějakou duševní poruchu během života totiž prodělá každý čtvrtý až pátý člověk.

Je důležité věnovat pozornost několika věcem, které se právě třeba u tvého kamaráda/tvé kamarádky mohou projevit. Některé z takových vykřičníků mohou být například výrazné hubnutí nebo přibírání, řeči o sebevraždě nebo smrti, rozdávání svých věcí, užívání drog, větší/častá konzumace alkoholu, přejídání nebo problémy se spánkem.

Všimnout si můžeš i toho, že už ho/ji nebaví věci, které měl/a doteď rád/a. Nebo že se nestará o svůj zevnějšek a je mu/jí jedno, jak vypadá. Stejně tak mu/jí může být jedno prospěch ve škole.  

Důležité je včas kamaráda upozornit na to, že si myslíš, že se něco děje. Duševní poruchy totiž mohou mít i rychlý spád.

Je těžké si připustit, že by člověk mohl mít psychické problémy. Myslí na to, co by o něm asi řekli ostatní, může se za to stydět nebo si myslí, že to prostě zvládne sám. A jít k odborníkovi je rozhodně ta poslední možnost. 

Je to přesně naopak. Odborník nejlépe dokáže zhodnotit vážnost problému a včas zasáhnout.

Pokud bys chtěl kamarádovi pomoct tím, že mu doporučíš psychologa nebo psychiatra, můžeš si o tomhle tématu víc přečíst v okně Psychologové.

Stává se, že někdy nevíme, jak na problémy druhých reagovat. A tak máme tendenci od toho buď utéct (kamaráda/ky se začneme stranit, zlehčujeme problém, děláme že není...) anebo hledat rychlé řešení, aby už problém nebyl (dáváme "zaručené" rady, které ale často nefungují - "tak se na to vykašli", "tolik to neřeš", "běž se projít, to ti pomůže" apod).

Nemusíš kamarádův/kamarádčin problém umět vyřešit. To nejdůležitější, co pro něj/ni můžeš udělat (pokud na to máš kapacitu), je zaprvé, zůstat s ním/ní v kontaktu (aby se necítil/a ještě navíc opuštěný/á) a zadruhé, prostě ho/ji jen vyslechnout. Nehodnotit, nenabízet rychlá řešení, ale snažit se jeho/její prožívání buď pochopit nebo alespoň respektovat "Něco podobnýho se mi stalo, a cítil/a jsem se stejně."
"Ty jo, to zní dost náročně. To mě mrzí, že totak máš." apod.

Můžeš se ho/jí i zeptat nebo nabídnout podporu:
"Co by ti teď pomohlo/co bys potřeboval/a?"  
"Když budeš chtít, tak s tebou rád/a pokecám."
"Můžeme si spolu jít někdy zaběhat." apod.
Je ale potřeba respektovat, když kamarád/ka nabídku nepřijme, třeba to zrovna není něco, na co má sílu/pomohlo by mu/jí.

Pokud se ale jeho/její stav nebude lepšit, doporuč mu/jí navštívit odborníka.

Musíš počítat i s variantou, že kamarád/ka nebude chtít odborníka navštívit. Můžeš mu/jí nabídnout, že půjdeš s ní/m, aby se necítil/a sám/a. Když ale ani tohle nevyjde, můžeš si schůzku s odborníkem domluvit ty sám/a.

I pro kamarády lidí, kteří se trápí, může být situace náročná a odborník ti může pomoct ji zvládnout. Můžeš se také dozvědět o dalších možnostech, jak k situaci přistoupit. O zjištění se s kamarádem/kamarádkou můžeš poté podělit. Anebo ho/ji vlastním příkladem k návštěvě odborníka inspirovat. Nikdy ale nemůžeš kamarádovy/kamarádčiny problémy vyřešit za něj/ni a nemá smysl jim něco vnucovat nebo je do něčeho na sílu tlačit.

Můžeš jim také doporučit jednu z organizací – Linka bezpečí, appka Nepanikař a Linka první psychické pomoci – kam může anonymně zavolat nebo napsat a poradit se se svým problémem.