Poruchy příjmu potravy
Toto téma jsme pro tebe vytvořili ve spolupráci s partnerskou organizací 3pe.
Žijeme ve světě, ve kterém se médiím nelze vyhnout. Módní značky, časopisy a reklamy postupně vybudovaly stereotyp, že krásná žena musí být štíhlá a muž svalnatý. Sociální sítě ho pak ještě přiživily. Neustálý příval upravených fotek těl a propagace diet a cvičení na nás má větší vliv, než dohlédneme.
Možná i ty znáš ten pocit, když nejsi se svým tělem v pohodě a cvičení a přemýšlení o jídle ti zabírá stále více času. Poznáváš se v některé z této situací?
Co dělat, když...
V dospívání se mi začala měnit postava a stydím se za to.
Je normální, že se tvoje tělo vlivem hormonů mění.
U každého z nás se změny odehrávají v jiném čase a jinou rychlostí.
Tímto náročným obdobím musí projít každý z nás, ale nebude trvat věčně.
Nenechávej si pocity pro sebe.
- Můžeš zkusit jiné oblečení nebo styl, ve kterém se budeš cítit lépe.
Lidé v mém okolí často komentují, co jím a co bych jíst neměl/a.
Je důležité dávat tělu, co potřebuje, ale zároveň nedělat z jídla zbytečnou vědu.
Více než cizím radám zkus věřit signálům vlastního těla
Zkus jídlo nedělit na dobré a špatné, zdravé a nezdravé - jez pestře.
Neodpírej si věci, na které máš chuť. Předejdeš tak přejedení, ke kterému často dochází, když si něco dlouhodobě odpíráme.
Zkus lidem, kteří mají na tvé tělo poznámky, říct, že o podobné komentáře nestojíš, protože ti nedělají dobře.
Kdy o jídle více přemýšlet?
Když máš nadváhu nebo podváhu.
Více než cizím radám zkus věřit signálům vlastního těla
Dočasné změny v jídelníčku pak mohou být potřebné ze zdravotních důvodů.
Často jím i v momentě, kdy nemám hlad. Když mi není dobře, mám tendenci se přejídat.
Jídlo máme spojené s příjemnými prožitky (rodinná setkání, oslavy) - může se stát něčím, co nás uklidní nebo čím zaháníme nudu.
V určité míře je normální si jídlem dělat radost - je ale problematické, když je to náš jediný způsob, jak zvládat stres.
Zkus příště hned nesáhnout po jídle. Co jiného bys dělal/a, pokud by jídlo neexistovalo? (Umíš se odreagovat u oblíbeného seriálu nebo hudby? Nebo si raději s někým popovídáš?)
Emoce, se kterými si nevíš rady, přejídání nevyřeší. Jen je na chvíli potlačí a ony se mnohdy vrátí ve větší intenzitě.
Je důležité umět si emoce uvědomit a prožít je - přinášejí totiž důležitou zprávu o tom, co máš a co pro sebe potřebuješ.
Zkus chvíli přemýšlet: Je to smutek? Zlobíš se? Máš z něčeho strach?
- Pokud emoci pochopíš, můžeš se podle ní snáz zachovat
Ze začátku to může být náročné - ani dospělí často neví, jak s pocity pracovat.
Dobrým místem, kde začít, je IG profil @kpsychologovi.
Zkus si taky vyplnit osobní krizový plán od Nevypusť duši.
Zažívám pocit přijetí, jen když jsem v něčem dobrý/á. Dávám přípravě 100 % své energie a času.
Perfekcionismu zvyšuje riziko rozvoje poruchy příjmu potravy, často ho doprovází nízké sebehodnocení, sebevědomí a vysoké nároky na sebe sama a strach z chybování.
Je to ale paradox - právě díky chybám se učíme a posouváme dál.
Je přirozené, že chceme, aby nás druzí hodnotili pozitivně - perfektní výkon k tomu ale není zapotřebí.
Svět je nastavený tak, že oceňujeme měřitelné cíle - neznamená to ale, že bychom se měli neustále za něčím hnát.
Často se za něčím ženeme tak, že se nedokážeme zastavit v přítomnosti a prožít radost z úspěchu naplno.
Zkus se učit rozlišovat, co je pro tebe důležité a baví tě, a na čem můžeš pozornosti ubrat.
Pamatuj si: Nikdo dokonalý na světě neexistuje.
Zhubl/a jsem pár kilo, lidi v okolí mě najednou chválí a já mám strach, že zase přiberu a ztratím jejich pozornost.
Zaměření na zevnějšek je dnes ohromný. Tvůj vzhled ale neříká nic o tom, jaký jsi člověk.
Je přirozené, že ti pozornost druhých dělá dobře - máme to tak všichni.
Čím dřív si uvědomíš, jak malou a pomíjivou hodnotu tyto povrchní typy ocenění mají, tím dřív se osvobodíš.
Nedávej klíč od vlastního sebevědomí do kapsy někomu jinému.
Cvičení a přemýšlení o jídle mi zabírá stále více času.
Tady už je na místě zpozornět. Poruchy příjmu potravy se rozvíjejí plíživě.
Pokud máš k onemocnění dispozice, může se stát, že do něj spadneš, ani nevíš jak.
Čím dřív si všimneš, že tě přemýšlení o jídle a pohybu zatěžuje, tím větší je naděje, že nemoc nepropukne.
Varovných signálů, že se o tebe nemoc pokouší, je celá řada:
Počítání přijatých a vydaných kalorií.
Úzkostlivé zkoumání složení potravin.
Prodlužování času, po kterým jíš.
Plánuješ jídlo se stále větším předstihem.
Rozhodí tě každá nečekaná změna spojená s jídlem.
Poruchy příjmu potravu jsou závažná psychická onemocnění, která devastují tělo i duši.
Mezi nejčastější typy patří mentální anorexie, mentální bulimie a záchvatovité přejídání.
U chlapců a mužů je častá bigorexie neboli posedlost svaly.
Často je potřeba odborná pomoc.
Pokud nemáš stravovací omezení z důvodu závažné nemoci nebo výraznější nadváhy, není důvod, proč by se tvůj život měl točit okolo jídla.
Profily, které na sociálních sítích sleduju, ve mně vyvolávají pocit, že nejsem dost dobrý/á a nikdy nebudu tak šťastný/á jako oni.
Virtuální profily lidí na nás mají obrovský vliv - snadno navodí dojem, že naše životy, těla a zkušenosti nejsou tak dobré jako jejich.
Sociální sítě ale nejsou realita, jsou to nablýskané střípky našich životů.
Všímej si, jak tě ovlivňuje obsah, který na internetu vídáš.
Pokud v tobě příspěvky daného člověka vyvolávají nepříjemné pocity, kazí ti náladu nebo zvyšují nároky na sebe sama - dej unfollow.
Ty sám/sama rozhoduješ o tom, koho budeš sledovat.
Ano, je v pořádku dát unfollow lidem, které znáš - neznamená to přece, že je mažeš ze svého života.
Podíej se na stránky 3pe, kde najdeš 8 situací, kdy je lepší dát na sítích unfollow.
Můj kamarád/Moje kamarádka začal/a hodně cvičit a skoro nejí a já nevím, jak mu/jí pomoci.
Řekni mu/jí, že o něho/ni máš strach.
Nepřebírej ale jeho/její odpovědnost - není ve tvé moci ho/ji uzdravit, ani přinutit k léčbě.
Můžeš mu/jí ale hodně pomoci tím, že mu/jí dáš najevo, že tu pro něho/ni jsi.
Jak takový rozhovor začít?
Můžeš zkusit některou z těchto vět:
“Vidím, že ses změni“
“Všiml/a jsem si, že se víc trápíš.”
“Vnímám, že už nejsi tak veselý/á jako dřív.”
“Mrzí mě, že už spolu netrávíme tolik času.”
Možná kamarád/ka zprvu nebude chtít o problému mluvit, nebo ho bude popírat a stáhne se.
Může se být tlaku a nepochopení a potřebuje nějaký čas, aby získal/a důvěru se svěřit.
Zkus to po prvním neúspěchu nevzdat - je možné, že za nějakou dobu bude snažší o problému mluvit.
Zkus si o poruchách příjmu zjistit víc, aby ses v tématu cítíl/a bezpečněji - podívej se na web 3pe, kde najdeš tipy, jak pomoci.
Kamarádka/Kamarádku můžeš podpořit k tomu, aby se svěřil/a dospělému, kterému důvěřuje. Jsou to pro něj/ni rodiče, starší sourozenec, učitel nebo třeba školní psycholog?
Můžeš mu/jí poradit, aby zavolal/a na některou z anonymních krizových linek - všechny jsou anonymní a zcela zdarma.
Linka bezpečí - 116 111 (pro děti a studující do 26 let)
Linka důvěry Dětského krizového centra - 241 484 149 a 777 715 215 (děti, rodiče a blízcí)
Linka Anabell - 774 467 293
Jeho/Její myšlenky se teď točí kolem jídla - zkus vymyslet společnou aktivitu, během které na své problémy na chvíli zapomene. Zkuste se spolu podívat na nový seriál, poslechnout album nebo zajít na procházku.
Laskavý zájem od blízkých lidí může pomoci problém pojmenovat a vést ke včasnému vyhledání odborné pomoci.
Uvědomil/a jsem si, že mám problém s jídlem, ale mám strach o tom začít mluvit.
Je skvělé, že sis problém uvědomil/a.
Čím dřív se zachytí, tím větší je šance k rychlému uzdravení
Je naprosto přirozené, že máš strach o problému mluvit.
Nejsnazší může být svěřit se dospělému, kterému opravdu důvěřuješ.
Pokud ho nemáš ve své rodině, obrať se na školního psychologa nebo učitele, kterému věříš.
Pokud si chceš o problému popovídat anonymně nebo s odborníkem, zavolej na některou z anonymních linek důvěry.
Nečekej, až nemoc nabere na síle.
Žádný problém není příliš malý, ani příliš velký na to, abychom na něj museli být sami. <3
Na koho se obrátit?
Vyhledání pomoci není selhání, ale známka velké odvahy. Svěř se někomu, komu věříš.
Může to být kamarád/ka, některý z rodičů nebo tvůj vyučující.
Vyhledat můžeš také školní psycholožku/školního psychologa.
Můžeš také oslovit některé z těchto organizací. Pracují tam lidé, kteří ti rádi pomůžou. Situace, které zažíváš ty, řeší běžně, dokážou naslouchat i podpořit.
3pe
Na webu 3pe najdeš informace o poruchách příjmu potravy podané přehledně, lidsky a bez stigmatu. Dozvíš se, proč vznikají, zorientuješ se v možnostech léčby a můžeš se podívat, kde ve svém okolí hledat pomoc.
Anabell a Linka Anabell
Organizace Anabell se poruchám příjmu potravy komplexně věnuje již řadu let a nabízí specializované poradenství. Na linku Anabell anonymně můžeš zavolat na číslo 774 467 293, případně můžeš využít chat na stránkách organizace Anabell nebo napiš na e-mail iporadna@anabell.cz.
Moje tělo je moje
Na stránkách Moje tělo je moje najdeš inspirativní příběhy, které ti ukáží, že v tom nejsi sám/sama.
Linka bezpečí
Pokud potřebuješ okamžitou pomoc, ale nevíš, na koho se obrátit, Linka bezpečí je nejdostupnější možností udělat první krok, ať jsi kdekoliv. Stačí anonymně zavolat na číslo 116 111.
K psychologovi
Pokud přemýšlíš o návštěvě psychologa, ale nevíš, kde a jak začít, podívej se na stránky K Psychologovi.cz, kde ti zdarma pomohou si ujasnit, co od takové návštěvy očekávat.
Linka důvěry Dětského krizového centraTato linka je ti nepřetržitě k dispozici na telefonních číslech 241 484 149 nebo 777 715 215. Pokud nechceš telefonovat, můžeš se s krizovou linkou spojit také prostřednictvím chatu nebo e-mailu (problem@ditekrize.cz).
