"Je v pohodě nebýt v pohodě."
‍
Možná občas nad vším až moc přemýšlíš a máš pocit, že se v sobě nevyznáš. Všímej si, co ti pomáhá se cítit lépe. Užitečné pro tebe může být si každý večer krátce zaznamenat, co ti přes den udělalo radost a z čeho ti bylo smutno. Když si budeš psát stručný deník, pomůže ti to lépe pochopit tvoje myšlenky a pocity, a můžeš se k tomu kdykoliv vrátit. 

Když se nudíš nebo se cítíš pod psa, zkus občas vypnout mobil a vrátit se k těmto zápiskům. Zkus tyto činnosti dělat i jen tak pro dobrý pocit, postupně je zařazovat pravidelně každý den (třeba jen na chvilku) a uvidíš, že časem si začneš všímat i dalších aktivit, u kterých se cítíš dobře, a budeš méně vnímat ty myšlenky, které tě otravují.

• Pamatuj na svou pohodu: Ujisti se, že máš dostatek spánku, čerstvého vzduchu a vyvážené stravy.
• Pohybuj se: Najdi si fyzickou aktivitu, která tě baví a dělá ti dobře.
• Udělej si čas na své myšlenky a pocity: Každý den na nějakou dobu vypni počítač, telefon a televizi.
• Buď součástí skupiny: Věnuj čas lidem, se kterými je ti dobře.
• Měj realistická očekávání od svých nálad: Všichni míváme špatnou náladu – pokud trvá několik týdnů v kuse, vyhledej pomoc.
• Nastav si dosažitelné cíle: Zvol si cíle, které tě motivují, ale nepohlcují.
• Buď na sebe hodný*á: V těžké situaci dýchej zhluboka a zkus k sobě mluvit jako k dobrému příteli.

Pokud tvůj stav trvá delší dobu, dozvíš se víc o řešení v následující části.

Nikdo se necítí pořád skvěle. Vnímej podněty okolo sebe a hledej, co tvou náladu proměňuje. Někdy tímto způsobem reaguješ na něco, co se ti stane, jindy se probudíš a víš, že dnes to nebude ono, někdy něco uslyšíš nebo přečteš a není to pro tebe příjemné. Možná si taky někdy říkáš, že máš „depku“. Víš ale, že taková deprese netrvá krátce, ale třeba i několik týdnů nebo dokonce měsíců? 

Deprese, kterou může diagnostikovat pouze lékař, se projevuje tím, že máš delší dobu skoro bezdůvodně špatnou náladu, možná špatně spíš, nemáš chuť k jídlu, pláčeš a nejde to zastavit, už ti nedělají radost věci, co dříve dělaly, nemáš na nic energii nebo se vyhýbáš kamarádům. Jestli přijdeš na to, že se ti něco děje, a včas si všimneš, že se tvá nálada mění, máš půl práce hotovo. Nepodceňuj to.

Necítit se dobře několik týdnů nebo dokonce měsíců není rozhodně v pořádku. Pokud máš pocit, že není nic, co by ti dokázalo zvednout náladu, vyhledej pomoc. Začni tím, že se svěříš někomu blízkému, třeba rodičům, kamarádům, nebo máš možná ségru nebo strejdu, kterým věříš.

O pomoc si můžeš říct i ve škole, máte fajn třídní nebo fyzikáře? Neboj se. Svěřit se je důležité, nemusíš na to být sám. Jak? Můžeš začít třeba tím, že se blízkých zeptáš, jestli se někdy cítili podobně a co jim pomohlo. Možná tě překvapí, že taky řeší spoustu problémů a bude pro tebe mnohem jednodušší svěřit se jim s těmi svými. Věř, že se lidem často uleví, když mohou své pocity a trápení s někým sdílet.

Samozřejmě se může také stát, že u osoby, které se svěříš, nenajdeš v daný okamžik takové pochopení, jaké potřebuješ. Můžeš mít pocit, že tvou situaci zlehčuje nebo nevěří, že se opravdu cítíš špatně. Nevzdávej to. Někdy je potřeba to říkat blízké/mu opakovaně.

Můžeš se také zkusit svěřit někomu jinému anebo se obrátit na některou z anonymních linek důvěry nebo krizových chatů (kontakty najdeš pod textem). Na linkách důvěry budeš mluvit s odborníky, kteří jsou připraveni řešit jakékoliv tvoje trápení nebo problémy a nemusíš vůbec uvádět své jméno a jakékoliv bližší informace o sobě. Navíc je služba zdarma a na neomezeně dlouhou dobu. Ať už zvolíš jakýkoliv přístup, určitě se dříve nebo později dobereš k řešení, které ti pomůže cítit se lépe.

Zda se jedná o depresi, musí vyhodnotit někdo z lékařského prostředí, nejčastěji psychiatr. Vůbec se jejich návštěvy neboj, protože oni pak také vědí, co se s tím dá dělat. Nemusíš na to být navíc sám/sama. Někdo ti s jejich kontaktováním může pomoct nebo tě k nim někdo může doprovodit.

A jak poznáš, že tvé obtíže jsou už možná na jinou pomoc, než jen péči o sebe? Když je toho moc, je to dlouho a brání ti to dělat to, co bys chtěl/a. Jakmile začneš opouštět věci, které máš rád/a, nebo když tvůj stav zasahuje do tvého fyzického zdraví, je potřeba k péči o sebe přizvat někoho dalšího.

Je možné, že s řešením tvé dlouhodobé smutné nálady budeš potřebovat pomoc psychoterapeuta nebo psycholožky. Jestli jsi nervózní, protože nevíš, co tě čeká, třeba ti právě tento text pomůže. 

K psychoterapeutce/ovi nebo psycholožce/govi chodí lidé, kteří potřebují řešit své problémy nebo na sobě chtějí pracovat a pečovat o sebe a své pocity. Tuto formu pomoci a podpory využívají nejen děti, ale i dospívající a dospělí. Není to něco, za co by ses měl/a stydět - naopak, pro nás je to známka odvahy. Je také na daném odborníkovi, aby zajistil bezpečné a důvěrné prostředí. Bude se snažit pochopit, co tě trápí a třeba ti i pomůže pojmenovat proč. Navrhne ti taky, jaké máš možnosti, protože občas to ani my sami nevidíme.

Neboj se, že by ti psychoterapeut/psycholog vynadal za něco, co jsi dělat neměl/a, řekl to okamžitě rodičům nebo tě soudil. Zkrátka si tam půjdeš popovídat o čemkoli budeš chtít. Nemusíš ani hned mluvit o tom, co tě trápí. Máš čas a prostor si zvyknout.

Dříve nebo později se to stane skoro každému. Nastane chvíle, kdy k tobě rodiče pořád přistupují jako k malému dítěti, ale ty už jím nejsi.

Možná by bylo fajn si společně sednout a v klidu jim na rovinu říct, proč tě to štve a trápí, a co by ti od nich moc pomohlo. Poradit se můžeš klidně i se staršími kamarády, kteří třeba nedávno mohli řešit něco podobného. S největší pravděpodobností tě rodiče pochopí a uvědomí si, čím procházíš.

Možná se ti to zdá až neuvěřitelné, ale oni na tom před pár lety byli nejspíš úplně stejně. A je to tak v pořádku. Třeba si vzpomenou, co jim vadilo a že se nyní chovají podobně jako jejich rodiče.

Pokud se s jejich pochopením nesetkáš a trápí tě to, zkus oslovit jiného dospělého, kterému důvěřuješ. Péči můžeš vyhledat i bez rodičů. 

Každý to tak občas má a rozhodně to není známka slabosti. Jestli se ti chce plakat, je fajn své emoce pustit ven a uvědomovat si, že je máme. Můžeš jít někam, kde budeš mít soukromí, pokud to zrovna potřebuješ. Soukromí ti může pomoci lépe projevit vlastní pocity a současně tě nikdo nebude v tak citlivé chvíli rušit. Víš, že slzy dokonce obsahují hormony, které ti pomáhají zmírnit bolest? Tím, že jim dáš volný průchod, ti mohou pomoci postupně zklidnit tělo i mysl.

Pamatuj, emoce musí ven, i třeba vztek, je třeba jen vědět, jak na ně. Můžeš si to představit jako láhev s limonádou, kterou protřepeš a trochu povolíš, ale jen tak, aby se obsah nevylil. Pokud ale pláčeš často, přichází to náhle, neumíš to zastavit, a ani nevíš, proč se to pořád děje, vrať se k bodu 3. Pokud cítíš, že potřebuješ oporu, neboj se o ni říci někomu blízkému.