Co dělat, když
Co je hledání identity?
Hledání identity, nebo sebe sama, je proces, při kterém člověk přemýšlí nad svým místem ve společnosti. Při tom se učí naslouchat svému vnitřnímu hlas (kterého si třeba doposud nikdy nevšiml) a uvědomuje si své priority, hodnoty, ale i nedostatky. Je to proces, který se pořád vyvíjí a může se měnit.
Co je to identita?
Identita je to, jak o sobě přemýšlíme, jak se popisujeme a jak se prezentujeme. Je to to, co nás dělá tím, kým jsme. Skládá se z našich rolí, osobnostních rysů, hodnot, názorů, (emoční) inteligence, mezilidských vztahů, víry a zkušeností. Ovlivňují ji ale taky naše fyzické vlastnosti, jako je rasa, věk, pohlaví, etnicita.
Identita a společnost
To, kým jsme, někdy určuje, zda máme kolem sebe lidi, kteří nás podporují, a jestli nás naše společnost přijímá. Pokud se naše identita neshoduje s tou, kterou by od nás ostatní chtěli, můžeme se setkat s osamocením a postrádat spřízněnou duši.
Proč je identita důležitá?
Funkcí identity je nás ukotvit, poskytnout stabilitu a jistotu v sebe sama. Pochopení sebe sama je klíčem k objevení našich hodnot a zájmů a umožňuje nám navazovat vztahy s lidmi, se kterými si rozumíme. Spojení se sebou samým a věrnost svým hodnotám jsou tím nejdůležitějším, co ve vztahu se sebou můžeme udělat. I když jsou přátelské vztahy důležité, měly by být až na druhém místě.
Identita nám taky pomáhá s určováním smyslu našeho života. Může nám pomoct najít, co bude náplní našeho života, čemu se budeme věnovat a jak nasměrujeme svůj další rozvoj. Pokud sami sebe ještě hledáme, může se stát, že nám chybí jasný smysl života.
Identita nám taky pomáhá s určováním smyslu našeho života. Může nám pomoct najít, co bude náplní našeho života, čemu se budeme věnovat a jak nasměrujeme svůj další rozvoj. Pokud sami sebe ještě hledáme, může se stát, že nám chybí jasný smysl života.
Jak najít svou identitu?
Hledání identity je složitý proces - vyžaduje čas a trpělivost. Nebuď na sebe přísný/á, pokud ještě nejsi tam, kde bys chtěl/a být, nebo pokud si nejsi jistý/á tím, kým vlastně jsi. Existuje několik věcí, které ti v objevování sama sebe můžou pomoct:
1) Zkoušej různé aktivity i nové myšlenky a představy. Vnímej, jak se při nich cítíš, jestli tě naplňují a dávají ti smysl.
2) Zkus se smířit sám/sama se sebou, i když tě okolí může odsuzovat.
3) Buď sám/sama sebou, bez ohledu na očekávání okolí nebo na to, co je považováno za „správné”.
4) Neboj se přijmout i negativní emoce. Mít různé pocity je přirozenou součástí lidského života.
1) Zkoušej různé aktivity i nové myšlenky a představy. Vnímej, jak se při nich cítíš, jestli tě naplňují a dávají ti smysl.
2) Zkus se smířit sám/sama se sebou, i když tě okolí může odsuzovat.
3) Buď sám/sama sebou, bez ohledu na očekávání okolí nebo na to, co je považováno za „správné”.
4) Neboj se přijmout i negativní emoce. Mít různé pocity je přirozenou součástí lidského života.
Co jsou to hodnoty?
Hodnoty jsou osobní přesvědčení o tom, co je pro tebe důležité a na čem ti nejvíce záleží. Mohou to být věci jako rodina, tvrdá práce, úspěch nebo dobrá zábava. Někdy ale lidé žijí způsobem, který není v souladu s jejich hodnotami. Například někdo, kdo si cení rodiny, může být zahlcen prací a kvůli tomu zanedbávat své vztahy.
Připadá mi, že nejsem „normální”.
Velké změny ve vzhledu a psychice mohou zamávat tvojí sebejistotou. Během dospívání je to normální a časem se vše ustálí. Cítit se nenormální je také přirozené, protože každý člověk je jiný. A i když lidé kolem nás mluví o „normalitě,” většina společnosti ji nenaplňuje – a “normalita” rozhodně neudává tvoji hodnotu.
Každý z nás je jedinečný díky své genetice a prostředí, ve kterém vyrůstá. Je důležité dovolit si být „nenormální” a objevovat sebe sama takoví, jací skutečně jsme. Nepřetvařuj se a neříkej si: “Co by tomu řekli ostatní?”. Díky tomu se dokážeš smířit sám/sama se sebou.
Každý z nás je jedinečný díky své genetice a prostředí, ve kterém vyrůstá. Je důležité dovolit si být „nenormální” a objevovat sebe sama takoví, jací skutečně jsme. Nepřetvařuj se a neříkej si: “Co by tomu řekli ostatní?”. Díky tomu se dokážeš smířit sám/sama se sebou.
Moje okolí mi nedovolí být sám/sama sebou
Naše okolí ovlivňuje, zda můžeme být sami sebou, nebo jestli své pravé já musíme skrývat. Příkladem může být sexuální orientace, kterou společnost nemusí vnímat jako „normální”. Platí ale, že nikdo není „normální” a každý je jedinečný. Bohužel, pro některé lidi je těžké tento přístup pochopit – zejména pokud se s určitým typem identity nikdy nesetkali.
Být sám/sama sebou je důležité, ale pamatuj na svou bezpečnost a používej selský rozum. Pokud se ve svém prostředí necítíš přijatý/á, věř, že můžeš najít komunitu, která tě podpoří.
Být sám/sama sebou je důležité, ale pamatuj na svou bezpečnost a používej selský rozum. Pokud se ve svém prostředí necítíš přijatý/á, věř, že můžeš najít komunitu, která tě podpoří.
Mám pocit, že jsem pořád ve vývoji. Kdy se to zastaví?
Ačkoliv největší změny zažíváme v období dětství a dospívání, stejně jako fyzický vývoj, ani psychický vývoj nikdy nekončí. Měníme se a vyvíjíme celý život. Formují nás zážitky a zkušenosti, vstupujeme do nových vztahů, objevujeme, co nám vyhovuje, a kde se naopak necítíme dobře. Do určité míry se také měníme podle prostředí a lidí, kteří nás obklopují.
Co když je moje rodina divná?
Nikdo není divný, každý je jedinečný. Důležité je, abys měl/a v rodině prostor být sám/sama sebou a cítit se bezpečně. Na názoru ostatních nezáleží. Pokud si se svou rodinou nerozumíš, přijmi to jako fakt, který nemůžeš změnit. Pamatuj, že za svou rodinu nezodpovídáme a nemáme možnost si ji vybrat.
Pokud se ale v rodině necítíš dobře, zkus svoje obavy otevřeně sdílet s jejími členy, nebo se svěř odborníkovi, jako je psycholog nebo pracovník specializované organizace.
Pokud se ale v rodině necítíš dobře, zkus svoje obavy otevřeně sdílet s jejími členy, nebo se svěř odborníkovi, jako je psycholog nebo pracovník specializované organizace.
Nevím si rady. Na koho se můžu obrátit?
Nejjednodušší může být najít dospělého, kterému důvěřuješ, a svěřit se mu/jí. Může to být oblíbený učitel, vedoucí kroužku nebo školní psycholožka. Pokud nikoho takového nemáš, zkus se obrátit na některou ze specializovaných organizací, které nabízejí pomoc zdarma a anonymně.
